Slzy a spekulace. Djokovič po porážce: Nevím, jestli se sem ještě vrátím…

Ztráta ve třech setech, ale boj až do konce

Roland Garros byl svědkem možného konce jedné éry. Novak Djokovič, čerstvě osmatřicetiletý titán bílého sportu, svedl v semifinále tuhý boj proti o patnáct let mladšímu Janniku Sinnerovi. Prohrál 4:6, 5:7, 6:7, ale rozhodně neodešel zlomený. Odešel jiný. Emočnější. Tišší. Upřímnější než kdy dřív.

„Mohlo to být naposledy, co jsem tu hrál. Netuším, co přijde zítra,“ pronesl do mikrofonu s takovou jemností, jaká se na kurtech jen zřídka vidí.

Djokovič a jeho největší ovace v Paříži

Po porážce se zastavil u kraje dvorce a dlouze mával publiku. Court Philippe-Chatrier se zvedl. Potlesk neustával. Slzy nebyly daleko.

„Nikdy jsem tady necítil takovou podporu jako dnes. Bylo to neuvěřitelné,“ přiznal s dojetím.

Jeho slova nezněla jako rezignace, spíše jako otevřený deník muže, který ví, že konec může přijít kdykoli. A chce, aby to bylo důstojné.

Naznačil konec, ale dává si ještě šanci

Otázka, zda to skutečně byl poslední Roland Garros v kariéře, zůstává nezodpovězená. Djokovič sám neví.

„Řekl jsem, že to mohl být poslední zápas. Ne že byl. Dvanáct měsíců je v mém věku dlouhá doba,“ připustil.

Přesto dál plánuje. Přinejmenším Wimbledon, turnaj, který sám označuje za svůj „dětský sen“.

„Udělal jsem všechno, co šlo. Wimbledon je mou největší šancí. Uvidíme,“ dodal. Ale jistota už z jeho hlasu vyprchala.

Wimbledon jako labutí píseň?

Podle mnohých odborníků – a spekulací v médiích – by právě letošní Wimbledon mohl být tím posledním velkým pokusem o grandslamovou korunu. Pokud nevyjde, může se Djokovič s profesionálním tenisem rozloučit. Možná. Snad. Anebo vůbec.

Nejde očekávat, že Češky budou na každém grandslamu ve druhém týdnu, hlasí z pařížské půdy Šafářová