Antuková řežba roku? Djokovič ožil, ale suverénní Sinner jede jako břitva a zná jeho slabiny

Nejsem robot, každý den není posvícení, říká Siniaková po konci na French Open. Světovou jedničkou v deblu je právem

Osmatřicetiletý veterán, který v posledních měsících spíš bloudil než kraloval, v Paříži ukazuje svou nejlepší verzi. Proti Alexandru Zverevovi se z něj znovu stal mistr momentu. Ve čtvrtfinále Roland Garros nepředvedl jen vítězství, ale učebnicový příklad toho, jak se v kritických chvílích hraje grandslamový tenis.

Srbský šampion přitom do turnaje nevstupoval jako favorit. Za poslední rok a půl získal jediný titul, jeho výsledky kolísaly a po Masters turnajích v Miami a Indian Wells dokonce přišel o trenéra. Ale jak sám říká: „Na grandslamech se mi daří.“ A Paříž to znovu potvrzuje.

„Tady se uzamknu a opravdu ze sebe vydám to nejlepší,“ prohlásil Djokovič po čtvrtfinálové výhře, která byla drsná a přesvědčivá zároveň. Proti Zverevovi, třetímu nasazenému, trefoval první servis se 71% úspěšností, nasázel víc es i winnerů než obávaný německý ranař a nechal se brejknout jen jednou a to ještě hned v první hře.

Klíčové výměny? Jeho. Síť? 27 z 37 úspěšných výpadů. A když šlo o všechno, vytasil se s 34úderovou řežbou zakončenou chirurgicky přesným prohozem. Djokovič byl tam, kde ho tenis potřebuje, chladnokrevný a dominantní.

Jenže v semifinále narazí na muže, který se nezastavuje. Jannik Sinner, světová jednička, vítěz posledních devatenácti zápasů na grandslamech, má na Djokoviče recept.

Bublika úplně vymazal

Ital porazil srbského fenoména ve třech z posledních čtyř duelů, včetně loňského Turnaje mistrů, a působí, jako by hrál na vyšší frekvenci než zbytek startovního pole.

Ve čtvrtfinále proti Bublikovi nepřišel o servis, i když trefil jen 56 % prvních podání, zapsal 31 winnerů a pouhých 13 nevynucených chyb. Sinner se po zápase sám pochválil, ale s typickým klidem: „Měl jsem pocit, že jsem byl velmi, velmi konzistentní ze zadní části kurtu. Myslím, že se mi to v průběhu celého zápasu hodně vyplatilo.“

Jeho styl je vražedně efektivn. Čisté údery, bleskové tempo, minimum zbytečností. Nejenže v pěti zápasech neztratil ani set, ale většinu sad zakončil výsledky typu 6:1 nebo 6:2. Tohle už zavání demontáží.

Djokovič ví, co ho čeká. „Vím, co mohu od Jannika očekávat,“ řekl o svém mladším soupeři. „Přijede, bude hrát na velmi vysoké úrovni, jako to dělal v podstatě na každém turnaji, který v posledním roce a půl odehrál. Nic jiného od něj neočekávám.“

Proti Zverevovi měl Djokovič čas. Proti Sinnerovi ho mít nebude. Ital bere míče daleko dřív, tlačí, neustupuje. Srb bude muset zvýšit úroveň defenzivy, hledat způsoby, jak Sinnera vyvést z tempa, vnutit mu výměny mimo rytmus a rozkývat ho po celém dvorci. Přesně to dokázal před dvěma lety s Alcarazem, kdy jeho zkušenost přetlačila mladickou sílu. Teď potřebuje podobný plán.

Na druhé straně je Sinner, který je aktuálně snad nejpředvídatelnější věc v mužském tenise – v tom nejlepším slova smyslu. Jeho hra je pevná jako beton, jeho hlava klidná jako hladina. A to nezmiňujeme sebevědomí...

Djokovič ale zůstává Djokovičem. Pro něj je to další výzva a přesně tak to vnímá. „Takové zápasy a výzvy ze mě svým způsobem vytáhnou to nejlepší,“ poznamenal před očekávanou bitvou.