„Nemohl jsem ho zastavit.“ Shaq zpětně o soupeři, kterému se nedokázal rovnat, i finálové fackovačce

Finále 1995. Lekce jménem Hakeem

Shaquille O’Neal byl v roce 1995 na vzestupu. S Orlandem prošel přes Jordana a jeho Bulls a najednou stál ve finále NBA. Na druhé straně Hakeem Olajuwon, tedy obhájce titulu a muž, který právě kraloval lize.

Výsledek? Rychlý konec. Houston smetl Orlando 4:0 a Hakeem byl jinde.

„Hakeem mi nakopal zadek. Nemohl jsem ho zastavit, nedokázal jsem se mu rovanat. Hrál úplně jinak než v základní části. Tam jsme byli vyrovnaní. Ale ve finále? Byl jako zvíře,“ vzpomíná Shaq.

Místo přípravy party a letadla

Shaq se nevymlouvá.

„Po výhře nad Chicagem jsme slavili. Osm dní volna, my lítali do Atlanty, párty, všechno. Já a Dennis Scott jsme dělali věci, co jsme dělat neměli. Říkal jsem si, že to máme v kapse.“

A přiznává, že to bylo jeho selhání jako lídra týmu.

„Nechystal jsem kluky. A to byla moje vina. Už tehdy jsem věděl, že je to moje zodpovědnost.“

Hakeem byl příliš. A já byl moc hodný, říká Shaq

O’Neal později dodal, že k Olajuwonovi cítil až příliš velký respekt.

„Byl to můj kamarád. Měli jsme stejného agenta. Nechtěl jsem ho zranit. Hrál jsem na něj moc jemně. Byl jsem jako kočka, co ztratila drápy.“

Běžně Shaq začínal zápas tvrdým nárazem. Tři kroky, loket, úder. Ale proti Hakeemovi si to nedovolil.

„S jinými jsem to zkoušel hned. S Hakeemem jsem byl až moc opatrný. A on to využil naplno.“

Zklamání, které proměnil ve tři MVP trofeje

Shaq nakonec vyhrál čtyři tituly, tři finálová MVP a stal se jednou z největších ikon NBA.

Ale tuhle prohru si nese dodnes.

„Řekl jsem si: Jestli se do finále ještě někdy dostanu, předvedu tak dominantní výkon, že nebude pochyb. A to jsem taky udělal,“ říká.

I tak má pro Hakeema největší respekt.

„Do svého Mount Rushmore dávám Russella, Kareema, Hakeema a Wilta. Protože Hakeema jsem prostě nezvládl. A to říkám na rovinu.“

Shaq je legendou. Ale i legendy dostávají lekce. V roce 1995 mu ji uštědřil Hakeem. O’Neal to bere jako bod zlomu. Od té chvíle už nikdy nic nepodcenil. A právě díky tomu se stal tím, kým se stal. Dominantním silovým centrem, který si vzal ligu pod sebe.

Michael Jordan zesměšnil spoluhráče při slavnostní řeči. A ten mu to nikdy nezapomněl