Kvitová přiznává, že zatím není ve své kůži. Doufá, že na trávě se to změní

Zápas, který nevyšel

Začala dobře. První set brala 6:3. Jenže pak přišla dešťová pauza, ztuhlé nohy a změna tempa. Golubicová začala hrát agresivněji, zatímco Petra ztratila rytmus. Výsledkem byl „kanár“ ve druhém setu a rozhodující prohra 4:6 v tom třetím.

„Když začalo pršet, úplně jsem vytuhla. Ona do toho začala chodit, já zůstala stát. Těžko se to pak láme,“ přiznala po zápase.

Rameno, achilovka, pauza

Petra hrála se zatejpovaným ramenem, v Římě navíc odstoupila kvůli achilovce. Sama říká, že ji dnes nic nelimitovalo, ale jistá si úplně nebyla. Pod prášky, bez většího tréninku, s hlavou, která si ještě nevěří.

„Mám odehrané nějaké zápasy, ale bohužel ne moc vítězných. Sebevědomí mi chybí,“ řekla otevřeně.

Vzkaz kritikům

Kritiky si nepouští k tělu. Ale ví, že jsou. A že někteří nechápou, proč se vůbec vracela. Odpověď je jednoduchá: protože chce. Ne kvůli titulům, ale protože tenis je pořád součástí její identity.

„Kdyby mě to nebavilo, tak tady nejsem. Je těžký soudit někoho, když nevíte, co se děje. To je jejich problém,“ vzkázala jasně.

Tráva jako cíl

Antuková část sezony je pryč, a to je pro Kvitovou dobrá zpráva. Tělo si stále hledá rovnováhu, deset měsíců po porodu ještě není na maximu. Ale tráva by mohla přinést návrat jistoty, lehkosti a radosti.

„Doufám, že tělo bude brzy v lepší kondici. Nezvednu, co jsem zvedala, neodběhám, co jsem běhala. Ale chci se zlepšovat,“ uvedla na tiskové konferenci.

Petra Kvitová ví, že to teď není ideální. Ale nepřetvařuje se, nehledá výmluvy a mluví napřímo. Tohle není návrat jako z pohádky, ale spíš realita vrcholového sportu po mateřství. Někdy to nejde. Ale chuť zkusit to znovu pořád zůstává.

Největší ticho před bouří. Djokovic ladí formu a nikdo si není jistý, co přijde