„Byli jsme v jeho rukou.“ Nadal vzpomíná na Federerovu nejlepší éru

Federerova dominance: Jak se z precizního umělce stal nekompromisní zabiják

Roger Federer nebyl vždy tak agresivní, jak si ho pamatujeme z posledních let jeho kariéry. Na začátku, když v roce 2003 získal svůj první Wimbledon, hrál precizní, téměř až elegantní tenis. Byla to čistá krása na pohled – jemné údery, perfektní načasování, pohyb na kurtu jako baletní mistr. Ale pak přišel jeden klíčový faktor, který ho donutil se změnit.

Rafael Nadal

Mladý Španěl vletěl na scénu jako bouře a ukázal, že Federer není neporazitelný. Zvlášť na antuce ho pravidelně přehrával, což muselo být pro perfekcionistu Federera obrovskou frustrací. Ale co dělají šampioni, když narazí na problém? Přizpůsobí se. A Federer to udělal mistrně.

Nadalova pocta: „V roce 2017 byl Federer na vrcholu!“

Když se Nadala zeptali, kdy byl Federer nejnebezpečnější, neukázal na jeho začátky nebo na éru, kdy dominoval statistikám. Vybral si rok 2017 – a to je zatraceně zajímavé.

„V roce 2017 hrál svůj nejlepší tenis. Byli jsme v jeho rukou,“ vzpomínal Nadal v podcastu Andyho Roddicka.

A měl proč. Federer si tehdy kompletně přestavěl hru. Začal hrát agresivněji, tlačil na soupeře, jeho podání bylo smrtící a returny směřovaly přesně tam, kde bolely nejvíc. Výsledek? Šest výher z posledních sedmi zápasů proti Nadalovi, včetně ikonického finále Australian Open 2017.

Nadal se tenkrát držel zuby nehty, vedl 3:1 v pátém setu, ale pak Federer předvedl něco, co snad ani nebylo z tohoto světa. Pět gamů v řadě, hotovo, šampion! A právě v těch chvílích si Nadal uvědomil, že Federer našel nový vrchol své kariéry.

Rivalita? Ano. Nepřátelství? Nikdy!

Kolik rivalit ve sportu skončilo nenávistí? Kolik šampionů si nedokázalo ani podat ruku? Federer a Nadal byli jiní. A právě to je dělalo tak výjimečnými.

„Byli jsme největšími soupeři, ale zároveň kolegové. Neříkám, že nejlepší přátelé, ale měli jsme dobrý osobní vztah a myslím, že to je skvělý příklad pro budoucí generace,“ přiznal Nadal.

Byla to rivalita, která definovala éru. Žádné teatrální výstupy, žádné zahořklé komentáře. Jen respekt, oddanost hře a touha být nejlepší.