České biatlonistky věří v další senzaci, ale sprint v Lenzerheide bude peklo

Slzy radosti a nečekaná pohoda

Stříbrná pohádka z úvodní smíšené štafety stále rezonuje v srdcích českých reprezentantek. „To jsem si řekla, že se to fakt stalo,“ usmívá se Tereza Voborníková, když vzpomíná na moment, kdy s Jessicou Jislovou, Vítězslavem Hornigem a Michalem Krčmářem vystoupali na druhou příčku. Pro Terezu i Jessicu to znamenalo první světovou medaili a holky se přiznaly, že slzám se neubránily.

„Je to hodně emotivní. Chtěla jsem, aby se ukázalo, jak jsme šikovní a konečně to vyšlo,“ podotýká Jislová, která přesně ví, že český tým nepřijel do Lenzerheide jen tak na výlet.

Vytrvalost, tempo, tlak: Proč je kopec v Lenzerheide strašákem

Teď už je ale čas na sprint – disciplínu, která bývá krátká, rychlá a vlastně nekompromisní. Jenže Lenzerheide nabízí kopec, o němž někteří říkají, že vás během minuty a půl zničí. „Ten kopec je dlouhej a táhlej, když je navíc pomalej sníh, je to fakt výživný,“ zmiňuje Lucie Charvátová.

A Jessica Jislová dokonce varuje:„Za mě bude sprint nejnáročnější trať v Lenzerheide.“

Nadmořská výška plus teplota, která se pohybuje kolem bodu mrazu, mění sníh na „hustou kaši“. Pro biatlonisty je to noční můra, protože se jim rozkládá každé šlápnutí.

„Fakt se to stalo?“ Voborníková rozjímá nad stříbrným příběhem

Když Tereza Voborníková viděla záznam, jak společně slaví stříbro v mixu, znovu ji zaplavil neskutečný pocit euforie. „Člověk z toho byl zase naměkko,“ přiznává s úsměvem. A dodává, že i když by raději měla v nohou odpočinek, sprint v tak výživné trati bere jako novou výzvu.

„Je to pro nás všechny psychická vzpruha, ale zároveň musíme zůstat nohama na zemi,“
řekla pro Českou televizi rozhodně.

Jislová: Od super mixu k super sprintu?

Jessica Jislová byla ve stříbrné štafetě prvním článkem. Jednou minula, ale i tak udržela český tým na špici. „Trať byla těžká a sníh taky. Teď si myslím, že sprint nebude o nic lepší,“ varuje, ale zároveň doufá, že úspěch v úvodním závodě je nakopne k dalším parádním výsledkům.

„Myslím, že to všechny trochu uklidní, spadne z nás stres a můžeme si to opravdu užít,“
doplnila s optimismem.

Charvátová v posteli, ale přesto v transu

Když zbytek týmu zářil na trati, Lucie Charvátová fandila z postele. I tak prožívala finiš strhující štafety v plné intenzitě: „Nečekala jsem, že to bude tak dobré, a za druhé místo jsem hrozně ráda,“ přiznává.

Nyní ji čeká start jako poslední české závodnice (72. pozice), což může být výhoda i nevýhoda – záleží na změně podmínek. „Doufám, že nepřijde nějaká slota. Už tak je to těžké,“ vyhlíží s obavami k obloze.