Případ Csaplár. Spíš než do České Lípy by se hodil do Sparty. Proč je tedy pro českou ligu nežádoucí?

Umí skvěle mluvit i koučovat, byť podle kritiků zvládá mnohem lépe to první. Já tvrdím, že to není pravda. Csaplár má výsledky. Tedy za předpokladu, že mu druzí naslouchají a chtějí kráčet stejnou cestou jako on. Jelikož takových je ale v české lize pořád málo, on je pro ni nežádoucí. Místo Sparty tak převzal Českou Lípu. Přitom svými kvalitami by se mnohem více hodil na Letnou.

Csaplár do Arsenalu! Tahle zpráva obletěla zkraje týdne česká média a na první dobrou vyvolala nadšení. Když se ale z londýnského velkoklubu vyklubal ten český amatérský, jenž v minulé sezoně hrál o udržení v ČFL, z jásotu už zbyl jen údiv. Navíc to nebude fungovat. Byť zkušený kouč přichází na pozici sportovního ředitele a jeho hlavním úkolem bude vytvořit sportovní koncepci pro celý klub, dřív nebo později mu tohle angažmá začne být dost těsné. Objeví se problém.

Proč? Protože zatímco za Českou Lípu hrají nadšení amatéři, Csaplár je ryzí profík. Nebaví ho výmluvy, nýbrž tvrdá práce. Vykazování výsledků. Takových, co se dají změřit čísly. Posouvání se směrem vpřed. Něco takového však nemůže chtít po hráčích, co na trénink přijdou z těžké šichty a po něm skočí ještě na pivo…

Jednašedesátiletý fotbalový odborník tohle všechno dobře ví, přesto se rozhodl nabídku z ČFL přijmout. Ze všech ostatních mu prý dávala největší smysl a není těžké odhadnout proč. Csaplár se vzorně stará o těžce postiženého syna. Nejde mu jen o peníze. Kdyby ano, zpátky do fotbalového mumraje by naskočil už mnohem dřív, zajistit rodinu ale dokázal i bez něj.

Proto loni odmítl lukrativní lasa z Kuvajtu i Saúdské Arábie. Pak dokonce i tu z Polska. “Čekám na něco smysluplnějšího. Na něco lepšího,“ vzkázal jasně pro efotbal.cz a z jeho slov šlo cítit, že čeká hlavně na něco z Česka.

Jenže právě v tom byl hlavní kámen úrazu. I když svou fotbalovou erudicí by mnoho svých kolegů strčil hravě do kapsy, pro českou nejvyšší soutěž je Persona Non Grata. Tedy osoba nežádoucí. Jistě jste si všimli, že když se někde spekuluje o novém trenérovi, jméno Csaplár mezi adepty nefiguruje, alespoň veřejně určitě ne. Proč, když své kvality prokázal už několikrát? Protože to není kývač. Protože chce dělat věci po svém. Což ale neznamená, že to není týmový hráč.

Naopak je to člověk, co jako možná vůbec první ze všech pochopil, že má-li fotbal v Česku lidi bavit, musí podle toho i vypadat. Na hřišti i v kanceláři. Csaplár zkrátka nabízí vizi. Je zvyklý měnit zavedené pořádky. Řadit na stejnou úroveň výsledky i atraktivitu, na což ale většina českých klubů stále neslyší. Pokud ano, je jich tak pět nebo šest. Víc určitě ne.

Přitom si stačí vzpomenout, jaký fotbal hrála pod Csaplárem taková Příbram. Nápaditý, ofenzivní. Na Letné dokonce proháněla Spartu. Tenkrát z toho byli všichni nadšení, jenže stačilo pár špatných výsledků a muž, který spolu s Ladislavem Škorpilem dovedl v roce 2002 Liberec k poháru pro mistra ligy, musel okamžitě od válu. Logicky, když klub vedl a stále vede Jaroslav Starka. Pragmatik a srdcař, jenž má ale do fotbalového romantika dost daleko.

Samostatnou kapitolou je pak zatím poslední Csaplárovo trenérské angažmá, kterým byla mise ve Zlíně. Než tam podepsal smlouvu, s vedením absolvoval řadu dlouhých pohovorů, obě strany chtěly být na vzájemnou spolupráci co nejlépe připravené. Věděly, že bude bolet. Že Csaplár přichází s cílem pracovat jako klub tvrději, pracovat líp. Jenže Zlín se změnit nechtěl. Respektive ano, ale jeho odhodlání trvalo jen pár kol. Vymačkat ze sebe něco mnohem víc totiž znamená změnit přístup myšlení, změnit sám sebe. Stojí to peníze i trpělivost. A ve Zlíně tehdy neměli (a dodnes nemají) ani jedno.

Je Csaplárovou velkou chybou, že to nepoznal už před podpisem smlouvy, on sám to dobře ví. Ve výsledku ho tahle zkušenost stála pět let fotbalového života. Kácel stromy, na comeback neměl dlouho ani pomyšlení. Teď se konečně vrací a osobně jsem zvědavý, jak dlouho v České Lípě vydrží. On po všech stránkách profík, hráči (logicky) spíš amatéři. Obávám se, že to nebude fungovat. A je úplně jedno, že je Csaplár nepovede jako trenér, nýbrž na jejich vývoj bude dohlížet z pozice sportovního ředitele.

Na závěr bych rád dodal, že tenhle článek nemá být chvalozpěvem na Josefa Csaplára. I on má své chyby, druhý Johann Cruijff to vážně není. Ale snaží se dělat věci “jinak“ a ve své éře byl nepochopený. Škoda, že nezačal s trénováním o deset let později. Dnes by byl ze génia a vedl by jedno z pražských “S“, ostatně Slavii koučoval už dřív. Bohužel, teď bude šéfem České Lípy. Chce to odvahu ho angažovat. Pokud ji ale dostane některý z předních českých klubů, vydělají na tom obě strany.